Vyšetřování pádu lanovky

16 - 20.3.2022


-|středa 16.3|----------
Je to tu! Zase týdenní výprava, ale až do Liberce. Hodně se těším, bráchovi je to fuk, dokud mu 
neřeknu, že půjdeme do akvaparku. Jsme už dávno sbalení a jen čekáme, až si nás Doktor vyzvedne.
Konečne zazvoní, šoupnem mu batohy do auta, rozloučíme se a jedeme do Přerova.
Když naše auto zabrzdí nedaleko nádraží, ihned jdeme k ostatním, nejenom se nahlásit, ale
se i pozdravit. Já totiž na družinovky nejezdím. Nasedáme na vlak, kterým ale jedeme jen
chvilku. V Olomouci jedeme 1,5 hodiny do Pardubic a z nich 3 hodiny do tak vytouženého Liberce.
V Liberci nám naši rychlost vezme jízdenkomat na MHD, který tiskne pár jízdenek doslova
věčnost! Tramvaj nás popostrčí na konečnou trojky-zoo. Tam se vylodíme u skautské klubovny
asi po deváté hodině. Ihned si vybalíme a malí jdou spát. Já bych taky šel, ale velcí
jsou tak ukecaní...

-|čtvrtek 17.3|---------
Nemilá zpráva! V Liberci teď nemají jarní prázdniny, takže tam chodí v 8:00 lesní školka a tak
musíme vstávat v 6:30 a sbalit saky paky, aby jsme jim to tam uvolnili. Jsem zbalenej v 7:00,
hodim baťoh do druhýho pokoje a jdu se nasnídat. Před osmou opouštíme budovu, před kterou se
rozdělíme do týmů a každý si vymyslí jméno a pokřik. Já jsem byl s Chlebíky.
Vyšli jsme s plánem jít na Ještěd, ale v tom Doktor zjistil, že je otevřené muzeum
a ještě zdarma. Bylo tam hodně expozic, mě se nejvíc líbil klavír, na kterém jsem si i zahrál.
Protože bylo po 11:00, šli jsme přes jídelnu Gastroň, kde jsme se i dobře najedli.
Pod Ještědem nám řekli pravidla jedné hry a šli jsme. Byly to 4 km střídání rychlého výšlapu
a neúprosného čekání na zbytek. Přece jsme tam došli, dali si svačinu a kochali se výhledem
na celý Liberec. Při sestupování jsme to trefili ski areálem až zase dolů. Jenomže když jsme
došli, tak ještě nebylo 8:00 a školka tam ještě byla. Hráli jsme za klubovnou v lese hodně her
a zakončili to honičkou, kde se dvojice držely a nesměly se pustit.
Konečně odbyla osmá hodina a já si šel zase vybalit spacák, navečeřet se a doufat,
že ty slepice přestanou kvokat a lítat přeze mě, aspoň do půl noci.

-|pátek 18.3|-----------
Zase jako včera! Brzo vstát, nasnídat, sbalit, odejít. Dnes jsme měli jít na bazén
a do IQlandie. Tentokrát jsme nejeli tramvají, nýbrž po nožičkách. Potkali jsme hodně památek
a já zapnul ten můj mobil a začal fotit. Prošli jsme se tak dobře, že jsme IQlandii museli
odložit na odpoledne. Po Gastroňovi jsme tam hned vyrazili. Hned jak jsme vešli do areálu,
začala akce: Symfonie Blesků, na níž výboje vytvářely zvuk, který hrál piráty z karibiku.
Ke konci bylo představení, které moderoval velmi vtipný chlápek. Po něm jsme vyšli k bazénu.
3 výřivky, 2 plavecké bázény a 150m tobogán, který jsem si užil asi nejvíce. Odbila osmá
hodina, někteří už by v tuto hodinu šli spát, nene my jsme si tam hezky leželi ve vířivce.
Když dojdem na klubovnu, hmm co to voní? Kari! Slepice dneska nekvokají, z bazénu jsme uřícení.

-|sobota 19.3|----------
Ze včerejška jsme uřícení, ale protože je sobota, školka tu není a tudíž nemusíme vstávat v 6:30.
Dneska budeme hodně chodit po městě, jako první půjdeme do amfiteátru. Jsme překvapeni, amfiteátr
je hodně zarostenej. Vylosujeme si téma a máme zahrát scénku. Já jsem šišlající zvěrolékař mající
dvě zraněná zvířata. Skvělě jsme ji zaimprovizovali, všichni ví, kdo tady vyhrál. Jdeme o kus dál,
na Libereckou Výšinu. Je na ní hrad, na kterém je rozhledna, jdeme se na ni podívat. Vidíme sice
půlku Liberce, zato vidíme víc na západ než u Ještědu. Vedoucí vymysleli skvělou hru, zavážeme
si šátkem nohy a pokoušíme jít. Mě s Karlem to jde dobře. Docházíme ke Skautské studánce, kde si
rozděláme oheň a opečeme špekoně. Kluci si našli zábavu, dívaj se, jak se točí list v kaluži.
Odcházíme a scházíme Libereckou Výšinu. Jdeme kolem květné zahrady a tak si Honza řekne, že si
tam i zajdeme. Nejzajímavější jsou skleníky, Karlovi se líbí Axolotl, přesto je nejvíc lidí
u automatu. Dáváme si to oklikou, přesto opět docházíme ke klubovně, ale s tím rozdílem, že už
si nemusíme zase rozbalovat. Ležíme, kecáme, neochotně vylézáme na plácek před klubovnou, na které
hrajem nejprv chaoticky fotbal, poté volejbal, šlapáka atd... Ani jednou se nestalo, že by se
do potoka ten míč nezatoulal a my ho nelovili. Až se setmělo, šli jsme akorát hrát dovnitř.
Hrálo se, dokud menší členové nezačali odcházet spát. Poté se hrál dračák, na kterém jsem už ale nebyl.

-|neděle 20.3|----------
Poslední den! Vstali jsme asi v 7:30, já jsem se vyspal, až s jedním velmi divným snem. Mě se totiž
zdál sen, do místnosti přišli z dračáku a já jsem si myslel, že jsem pořád ve snu a v tom imaginárním
snu se mi zdál další sen, jak sním o snu. Hodně divný sen! Museli jsme se nasnídat a sbalit, aby jsme
stihli zoo. Než všichni vyšli, zahráli jsme si na plácku pár her. Popošli jsme k zoo, která ale nebyla
ještě otevřená a tak i tam jsme si pohráli. Konečně otevřeli a my se rozprchli po Liberecké zoo. Bylo
tam malé kino, ale zato hodně klecí a voliér. Lachtani tam mokřali dívky, které kolem nich prošly,
slon si tam hrál s koulí, bohužel nebyl otevřen pavilon s papoušky, civěly na mě sovy a automat nebral.
V 9:30 jsme se setkali u východu a šli předat klubovnu. Po kontrole klubovny, jsme jeli opět
tramvají trojkou. Prošli jsme galerii obchodů a když jsme prošli kolem dinoparku, tak nás zastihl jeden
pán, jestli nejedem náhodu z Ukrajiny. Po uslyšení odpovědi že ne, řekl že Ukrajinci to maj zdarma, 
tak na to Ondra zažertoval že Da. Došli jsme na nádraží, počkali, žekli sbohem Liberci a nalodili se na
vlak. Jeli jsme zase do Pardubic a z nich do Přerova.

------------------------

Jan Polách