Vyjížděli jsme v sobotu 16.2.2013, byla to jednodenní výprava které se zúčastnilo 12 členů… Honza S.+ Honzík, Honzík J., Honza, Mráček, Miška, Maki, Nela, Radim, Kva-kva, Barb, já a pes Body. :D

         Původně nás mělo jet víc, ale chřipková sezóna to nedovolila.
Jakmile jsme se sešli všichni na nádraží, vyjeli jsme. Cesta byla pohodová. Přijeli jsme do Ostravice, ale měli jsme vystoupit až na další zastávce, tak jsme se prošli trochu víc.

          Dali jsme se na cestu na Lysou horu a cestou jsme většinou potkávali běžce s hůlkami…asi nějaký nový hit běhat s klackama v ruce..:D Stoupali jsme stále do výšky a cestičky ve sněhu se začali pomalu zužovat, že nimi nešlo boby skoro projet, jak jsme je táhli za sebou a vyhýbat se běžcům bylo taky někdy obtížnější. Čím výš jsme šli tím víc jsme jich potkávali a myslím že tolik bobistů aby asi 4 hodiny šli do kopce a lezli na nějakou horu aby si ji za chvíli sjeli, tak ještě neviděli. Když jsme teda téměř vystoupali na Lysou, tak jsme se najedli, naposledy se rozloučili, nasadili brýle a pořádně se dooblékli a začali jsme sjíždět, někteří pomalu, někteří rychle, ale vždy jsme se po nějakých částech trati počkali a pak jeli dál.

           Body za námi vždy běžela, protože neměla boby, tak se jednou na delší chvíli vytratila a běžela zpět nahoru, ale za chvíli se vrátila, asi nechtěla být sama, tak se našla. Párkrát někdo do někoho vrazil, nebo někomu podkosil nohy, ale vše se stalo naštěstí bez úrazu, ale došlo spíš na boby…(viz. Radim, Maki, Miška). Jejich vozy opustily bobařský svět hned po celkovém sjezdu Lysé, kde jsme museli objíždět ostatní sportovce a ,,vyřezávat‘‘ ostré zatáčky. Bohužel… památeční boby musely skončit u popelnic.

             Měli jsme ještě hodinu a půl, kdy nám jel vlak zpátky do Přerova, tak že si půjdeme na čaj, když někteří byli celí promočení. Našli jsme první hospůdku, kde jsme vlezli, abychom se ohřáli, ale když jsme vstoupili dovnitř nepoznali jsme žádný teplotní rozdíl a jak jsme si objednali tak po pěti minutách nám přišli oznámit, že elektriku ten den nevedou, takže čaje nebudou. Tak jsme se nakonec rozhodli, že půjdeme o trochu dál. Našli jsme si druhou restauraci a tam jsme si dali každý už co chtěl.
Pak už byl čas, takže jsme došli k vlaku a jeli domů těmi celkem luxusními vlaky, ve kterých jsme byli skoro sami.

 Šárka