Když jsme přijeli k loděnici, už mě popadl strach. Kam jsem se to zase odvážila?? Co budu dělat?? Nemám jet raději domů?? Ale až po celém víkendu, když jsem seděla doma a přemítala jsem, co jsem zažila, napadlo mě jak jsem byla absurdní a jak nesmyslně jsem uvažovala. Chcete slyšet o čem jsem přemítala a proč jsem změnila názor?? Tak dobře :)

U loděnice se rozdělilo, kdo s kým pojede. Doufala jsem, že pojedu s Bárou… Chtěla jsem zjistit, jestli se taky tak strašně bojí. Mé 1. přání za tento víkend se vyplnilo, ale ne tak úplně jak jsem doufala.Ano, jela jsem s Barčou, ale jeli jsme mikrobusem s dalšími 8 lidmi. Nakonec jsem ale sebrala odvahu a zeptala jsem se jí. Potvrdila mou domněnku, bála se, ale přidala k tomu, že se těší. V tu chvíli jsem netušila, proč se těší. Začala jsem o tom přemýšlet, a pak mi došlo, že to vlastně může být sranda, a strach zmizel. A taky to byla sranda!!

Zastavili jsme v Hustopečích pod mostem, kde jsme sundali lodě, vzali si vesty a čekali na pokyn. O chvíli později jsme už lezli dolů a vyplavili se. Ani jedna z nás(mě a Barči) netušila, jak se řídí loď. Já už jsem sice na lodi jezdila v tělocviku, ale zde jsem byla s kamarádkou vodačkou, a tudíž jsem byla háčkem. Absolutně jsem netušila, co dělá ten vzadu. A zdálo se, že Barča taky. Obě jsme měly suché boty, ale tak to dlouho nezůstalo, jelikož se Barča první rozhodla, že chce být vzadu, rychle si to ale rozmyslela. Vyměnily jsme se, ale to nebylo o nic lepší. Nakonec Barča usoudila, že byla vzadu lepší a opět jsme se vyměnily. Stále jsme se ale na řece točily jak holub na báni. Pak uviděl náš žalostný stav Straken a rozhodl se nás alespoň trochu seznámit s tím, jak se řídí loď. Inteligentní Barča to rychle pochopila, a tak jsme vyjely alespoň trochu rovně. Ale dělám si legraci, opravdu jí to šlo :) . Naše radost ale netrvala dlouho, jelikož v prvních cca 500 metrech spočívaly dva jezy. I když jsme spíš než pádlovaly, tak ječely a pádla držely nad sebou, jezy jsme úspěšně projely. Rychle jsme se zlepšovaly a jely jsme rovně :) . Dále jsme sice potkávaly jezy, ale my, jako dvě zkušené vodačky, jsme je všechny zdolaly s přehledem. V jeden okamžik jsme byly dokonce tak vepředu, že už jsme jely jen s Paragánem a Kostějem. Nemuseli jsme vůbec pádlovat, a tak jsme měli všichni nohy ven z lodí a zpívali jsme a smáli se. Jak svítilo slunce a kolem nás byly zelené a listnaté stromy, připadali jsme si jako v Amazonii.

Na večer jsme dojeli do kempu .Všichni byli tak zmoření, že jsme asi 20 minut leželi a povídali si, než abychom něco dělali. Poté jsme se ale odhodlali a začali jsme stavět stany. Vše šlo hladce podle plánů. Stan s Barčou(nečekaně :) ) a s Alenkou Suchánkovou nebyl sice nijak velký, ale mi tři jsme se do něho s přehledem vešly. Po stavění stanů jsme dostali pořádný hlad a tak jsme se rozhodli si něco ukuchtit. Ale vaření na liháčcích a ešusech bylo tak zdlouhavé, že jsme mohli jíst až za dobrou hodinu. Voda se přes tlusté stěny hliníkových ešusů vůbec neohřívala. Dokonce i po půl hodině byla studená a ešus jakbysmet. Po hodině jsme ale konečně dočkali a zdlabali jsme své nudle, čínské polívky, kaše a konzervy. Někteří si chtěli dát ještě něco a pustili se (pravděpodobně s velkou trpělivostí) do dalšího, zdlouhavého ohřívání vody v ešusu. Například Ondra Šidlo se rozhodl, udělat si ještě kaši. Půlhodiny ohříval vodu, která byla stále studená. Na rozdíl od toho, Kostěj, který byl už dávno po jídle se vesele chytal s Jirkou. Utíkali tak svědomitě, že Kostěj, plný energie, zakopl o Ondrův ešus a všechnu vodu, co v něm byla, vylil. Ondra, který měl evidentně po zdlouhavém ohřívání nervy na krajíčku, vybuchl. Sebral převrácený ešus a začal běhat za Kostějěm. Když zjistil, že se mu Kostěje pravděpodobně nepodaří chytit, položil ešus, ale natřel si alespoň prsty sazemi,  co na ešusu zůstaly. Kostěj v domnění, že je Ondra bez ešusu bezbranný, přestal utíkat. Ondra k němu bez problémů přišel a Kostěje pomaloval sazemi. Všichni se toho chytli, a tak vypukl velký sazenicový boj. Nakonec jsme šli spát jako čerti. Ne, samozřejmě jsme se umyli. :) A ani Ondra nezůstal ohladu. Barča si totiž vzala tak velké nudle, že sama nesnědla ani půlku.Všichni jsme jí tedy pomohli, až nám bříška pomalu pukala.

Další den šlo všechno hladce. Ráno jsme sice musely lodě přenést za jez asi 300 metrů, což slabochům jako mě dělalo značné problémy, pak jsme ale nasedli a jeli. Cestou jsme navštívili lázeňské město Teplice n. Bečvou a dali si moc dobré oplatky a zmrzlinu. Pak jsme jeli chvíli po Strhanci, kvůli velkému jezu, který se nedal obejít. To bylo taky zajímavé,jelikož byl Strhanec velmi úzký a těžko se zde jelo. A navíc měl na konci mostek s rourou, který byl velmi nízko, takže jsme se museli skrčit. A aby toho nebylo málo, tak ta roura byla omotaná takovým tím pichlavým drátem, co bývá nahoře na plotech proti ptákům, nebo proti zlodějům :) .I tak byl však Strhanec zábavný a svíral takovou zvláštní energii. Překrásná příroda, která obklopovala Strhanec, přiměla všechny k tomu, aby jen mlčeli, pádlovali a kochali se touto krásou. Ale ani tento den nebyla o srandu nouze. Jednou jsme zastavovali pod jezem,  kde byl velký proud. Já s Barčou jsme sice jez sjely, ale pod ním jsme nezvládly zabočit k ostrůvku, kde byla pauza. Jelikož jsem já ,jako háček všude vystupovala první a tahala loď, vystoupila teď Barča. Proud byla ale tak velký, že ji to strhlo a Barča se rozplácla. Chvíli jsme se jí smála, ale pak mi došlo, že se loď pěkně otáčí (i když Barča loď držela, ale z vody udržet loď moc nešlo). Rozhodla jsem se, že vystoupím taky. Myslela jsem si, že Barča spadla proto, že to nějak neustála, nebo zakopla. Nedošlo mi, že to udělal proud. Jakmile jsem vystoupila, strhl mě proud taky a taky jsem se vymáchala. Obě jsme umíraly smíchy. Nakonec nám museli jít pomoct, jelikož jsme nebyly schopné vstát a dotáhnou loď :) .

Jakmile jsme (všichni strhaní) dorazili do Loděnice v Přerově, museli jsme ještě lodě umýt a vyklidit. Poté co jsme tohle všechno udělali, mohli jsme jít domů. Byl to báječný víkend, plný smíchu a zábavy(i když jsem byla pomalu mrtvá :) ). Navíc jsme byli krásně opálení (někteří i spálení) a pěkně vyvětraní a okoupaní od vody. :) Už chápete, proč mi došlo, že jsem na začátku mluvila tak absurdně a hloupě ???

 

Určitě taky jeďte !! :)

Seglinka