STROJ ČASU

27. - 29. 11. 2015

Ratiškovice

Zálesácká výprava Ratíškovice – Stroj času

27. – 29. 11. 2015

Výpravu jsme pořádali my z Polkovic. (Jeli jsme ve čtyřech – Doktor, Liborek, Nikola a Honzík Halenka). Vyrazili jsme hned po rozsvícení Vánočního stromečku autem. Snažili jsme se dojet včas, aby tam Přerováci nepřijeli dřív jak my, to bychom už nestihli nachystat hru. Jeli jsme samozřejmě podle předpisů, ale když jsme přijížděli ke Kyjovu, kde je cesta plná zátočin, museli jsme zvolnit, protože Nikol hlásila, že mi brzy ohodí interiér, čímž jsme začali nabírat ztrátu. Nicméně dorazili jsme včas). Přijeli jsme kolem 19:30. Na chatě čekaly tři dívky, evidentně skautky, které nám daly instrukce k používání chaty a předaly nám klíče. (Přišlo nám to zvláštní, že nám dvanáctiletá holka předala klíče, nechtěla ani vidět naši občanku, ani nic nechtěla podepsat, nu což, jihomoravský kraj je dobrosrdečný). Nachystali jsme hru, která se táhla po chatě. Byly nataženy provázky (od vstupních dveří až do horní koupelny) a na nich byly přísloví, která namaloval Doktor (viz příloha). Čekali jsme asi 30 minut, než přišli zálesáci z Přerova od vlakového nádraží. Byla už docela kosa, mrzlo. Doktor na ně čekal venku a vysvětlil jim hru. Posílal je po jednom dovnitř, ale jednu dobu byla vyplňovací vstupní místnost plná. Až vyplnili soutěžící svůj papír příslovími, která si mysleli, že viděli, mohli jít do místnosti, kde se spalo. Bylo zajímavé potom číst, co napsali. Místo „Bez peněz do hospody nelez“, se objevilo například „Pozor ať tě nikdo nevykopne“, atd. Byli lidi, kteří nepoznali ani jedno přísloví, Honza poznal téměř všechna.
 

V sobotu jsme vstávali kolem 7:30. Na snídani byl chléb ve vajíčku. Jakmile jsme posnídali, šli jsme ven. Šli jsme na jedno místo (uprostřed lesa) a odtamtud jsme šli 6 km, které jsme museli ujít do hodiny. Stojí za to říct, že celá výprava byla ve znamení plnění úkolů na povyšování v zálesáckých hodnostech, barvách. I toto byl jeden z úkolů – kromě pár jedinců všichni zvládli ujít 6 km za jednu hodinu. Došli jsme na místo u rybníka a byl čas oběda. Měli jsme nachystané ingredience a tak jsme plnili další úkoly. Někteří plnili rozdělávání ohně, což nebylo tak jednoduché, protože foukal vítr a někteří vaření guláše z ingrediencí. Guláš uvařili všichni, s rozděláním ohně to tak slavné nebylo. Na guláši jsme si pochutnali, protože studený vítr nás slušně ochlazoval. Po jídle jsme zahladili ohniště a vydali jsme se na cestu zátky do chaty, samozřejmě jinou cestou. Minuli jsme malý kostelík. Po cestě jsme si ještě zahráli trojnožku a už se smrákalo. Přešli jsme opuštěné koleje a nikdo nevěnoval pozornost Doktorově poznámce „Tady zítra pojedeme malým vlakem“.  Do chaty jsme se vrátili kolem pěti hodin. Povečeřeli jsme až potom, co skončila družinovka skautů. Asi kolem 17:30 jsme šli na krytý bazén (který byl asi 500m od chaty). Než jsme vlezli dovnitř, tak jsme venku hráli hru. Na bazéně jsme kromě dělání blbovin zase plnili barvy. Jako vítěz se ukázal Ondra Šídlo, který jako jeden z mála dokázal uplavat 50m do minuty a 100m do dvou minut a dvaceti vteřin a pod vodou uplavat 25m. Po bazéně, asi ve 20 hodin jsme se vrátili do chaty. Hráli jsme „Vyšetřování vraždy“, „Párty“ a „Nemoci“. Opět jsme plnili barvy, jako například Desatero člověka v přírodě, Morseovku, Orientaci v mapě, Uzly, Šifry. Po hrách jsme mohli jít spát nebo dělat blbosti.

V neděli jsme také vstávali kolem 7:30. Po snídani (vánočka s máslem) jsme byli asi hodinu v chatě (sbalili jsme si svoje věci a vynesli je ven) a pak jsme šli ven. Před chatou jsme mohli splnit tři náběhy na barvu – vis na laně, skládání stanu a skákat přes švihadlo 6 minut. Viset 3 minuty za ruce se nikomu nepovedlo, ačkoli zkoušeli všichni, stavět stan na čas se několika zálesákům povedlo. Skákat 6 minut přes švihadlo bez přestávky není tak jednoduchý, jak se zdá, ale dá se to. Optejte se Adél, Klárky a Segly. Složili jsme stroj času (z komponent, které jsme sbírali po celou dobu výpravy za jednotlivé hry) a vydali se pěšky do vlakového muzea. Tam jsme si prošli staré vagony, prohlédli jsme si muzeum. Protože bylo potřeba stroj času rozpohybovat na 140 km v hodině, tak to aspoň udává film Zpátky do budoucnosti, tak jsme si půjčili tři šlapací drezíny, nasedli na ně a vydali se po kolejích směrem na Rohatec. Z kopečka to jelo skoro samo, do kopečka se muselo šlapat. Tak jsme se střídali. Samozřejmě jsme vyzkoušeli přejet mince a kancelářskou sponku, abychom ji zplacatili vlastnonožně rozjetou drezínou. No, asi jsme málo posnídali, takže na kovových mincích nebylo skoro vůbec poznat, že je přejelo železniční kolo. Škoda, že už nejsou hliníkové padesátihalíře, které by se víc rozplácly. Dorazili jsme až na konec, ke značce ukazující konec kolejí a dostali jsme se tedy do minulosti, do dob Františka Domkáře. Nadechli jsme se vzduchu z roku 1936, a líbilo se nám v té době. Bohužel si ale Doktor vzpomněl, že František Domkář je vlastně Franz Hausman, známý nacista, tak jsme se rozhodli, že mu žádnou kroniku, o kterou žádal, nepřineseme, protože by jistě s její pomocí financoval esesáky a možná by vyhráli válku. Takže jsme obrátili drezíny a jeli jsme zpátky. Zaparkovali jsme je a sbalili se k odchodu. Doktor pro jistotu rozbil stroj času, aby ho nikdo jiný nemohl použít a zneužít. Doktor ho rozdělal a každý z nás dostal z jeho vnitřností jeden balíček čokolády. Poté jsme měli všichni hlad, tak jsme se vydali k nedalekému ohništi. Nejdřív jsme nanosili a nalámali dříví. Poté Cíťa rozdělal oheň. Každý dostal jeden špekáček, a kdo chtěl, tak i víc. Když jsme dojedli, mohli jsme si opéct chleba, ze kterého se stala topinka. Jak jsme vše snědli, tak se zálesáci z Přerova vydali na vlak a jeli do Přerova. My jsme tam zůstali asi půl hodiny. Poté jsme uhasili oheň a šli k autu. Zhoupli jsme se krátce na houpačce, ale protože začalo pršet, jeli jsme domů. Cesta byla naprosto nekonečná, ale dočkali jsme se a myslím, že se tato výprava všem líbila.

Nikola Zmeškalová
s lehkou pomocí od Doktora
 

PS (od Dr): Můj pocit z výpravy je dobrý. Myslím, že se nám povedla. Těším se na další výpravu a doufám, že bude větší účast zálesáků z Polkovic, než na téhle výpravě. 

Fotogalerie

Na výpravě byli přítomni:

Honza, Míša, Honzík, Eliška, Dr, Helča, Snajpr, Ptáče, Liborek, Cíťa, Miška, Kva, Maki, Pat, Mat, Natka, Anetka, Anička R., Klárka Š.,Ondra Š., Ondra P., Plaváček, Adél, Paragán, Segla