Kapitola 1. – Vylodění

V 7: 10 se na nádraží začali shromažďovat mafiáni a mafiánky. Obyvatelé New Yorku začali tušit, že se blíží největší zlo z přerovských ulic a uliček. Popadli kufry s nelegálním zbožím a zavánějícími mrtvolami. Následně elegantně odkráčeli do vlaku. Cestující se vyhýbali pohledů mafiánů, protže věděli, že jeden jediný pohled může znamenat smrt. Z vlaku se ozvalo hlasité oddechnutí všech cestujících, potom co poslední z mafiánů opustil vlak. Nedočkali se luxusního odvozu v podobě limuzíny, a proto přepadli autobus, který je dovezl na místo určení. New York. Za neúnosného vedra potkali mafiánský gang v čele s Lady Star Gaga, která je uvítala v novém domově. „Hurá do práce“ zvolali všichni noví obyvatelé ironicky. Nakonec se ale pustili do práce. Po dostavění posledního stanu se všem dostalo zaslouženého odpočinku. Protože po náročném dni všem vyhládlo, zapálili jsme si oheň a opekli jsme si špekáčky. Mafiáni zalehli do svých spacáků a usnuli.

 BARČA

Kapitola 2. – Domov, nový domov

Probudilo nás hlasité zapískání budíčku. Na rozcvičce jsme si rozhýbali své ztuhlé svaly a naše mozky začaly pracovat. Na ranním nástupu jsme se dozvěděli, že musíme oškrabat stožár. Nikdo z nás sice neskákal radostí, ale nakonec jsme se na to vrhli. A nejspíše tímto nadšením jsme stožár oškrabali překvapivě rychle. Asi jsme se těšili na to, až to budeme mít, že. Stožár, jenž je většinou škrábán 1-1 dny 2 skupinkami, jsme (jen naše skupinka) měli za 1 zaměstnání hotový. Proto jsme si šli zjistit další  práci – udělali jsme kolíky na to, aby se stožár nekýval, a poté jsme nasbírali mech, šišky a kameny na slavnostní kruh kolem stožáru. Po poledním klidu, který většina z nás strávila u potoka, jelikož ve stanech bychom se asi ugrilovali (a mezi námi, z grilované Seglinky by se asi moc lidí nenajedlo), nastalo 1. odpolední zaměstnání. Když se rozhlásilo, že si máme vzít plavky + ručník + opalovák, vypuklo nemalé nadšení. Všichni jsme si zmrazili mozky ve studeném splavu. Umytí, spokojení jsme se vrátili. Tento pocit, ale brzy skončil. Jako 2. hra byla běhačka. Běhali jsme z místa na místo po lese, hrabali a hledali jsme ve zbytcích od oběda železná kolečka, přičemž nás vedení chytalo. Skončili jsme zpocení jako myši. Ale i tohle jsme přečkali a večer, i když jsme měli hlídky jsme usnuli a spali jako zabití. Myslíte, že víte, jak se spí jako zabitý? Věřte mi, že nevíte.

Kapitola 3. – Jak to tady chodí

 V 7:00 jsme vylezli ze stanů a procvičili jsme se. Po rozcvičení se všichni mafiáni v čele se svými kápy vydali po táboře dělat různé pomocné práce, moje rodina Safírových jezdců, dostala za úkol spravit všechny schody všude v táboře, byla to makačka, ale nakonec jsme to zvládli. Polední klid byl pro všechny jako dar z nebes, hlavně pro vedoucí a zástupce první rodiny. Barča a Víťa, kteří měli zafačovaný ruce po práci ve dřevárce, takto přišel gang Krvavých paciček ke svému názvu. Při hrách jsme potkal svého parťáka Dona Cíthka von Staňu, kterej dělal taxikáře a vezl mě na jednu prácičku na Brodway, kde jsem nakonec musel ještě házet kartami a vidlemi, prolízat úzkými uličkami a zachraňovat Franka. Při další hře se proti mýmu gangu všichni spikli. A proto jsme prohráli. V osobním volnu jsme chtěli hrát deskovky, ale nakonec jsme si dělali tetování, který jsou taky dobrý. Všechno se zakončilo večerním nástupem a našema hlídkama.

Kapitola 4. – Zakázané ovoce

Hned ráno se nás Capo di tutti Capi rozhodl odměnit a vyhlásil Výplatní den. Všechny čtyři mafiánské rodiny rychle vyběhly ze stanů a sbíraly v lese rozházené bankovky. Následovala rozcvička a snídaně, po které jsme šli všichni do jídelny škrábat brambory. Dopoledne jsme jako obvykle pracovali – šlo se na sušky a upravoval se tábor. Po obědě a osobním volnu, které někteří strávili koupáním u splavu, jsme se vrhli na ilegální prodej alkoholu. Pašeráci totiž dováželi i přes prohibici do New Yorku rum, whisky, gin a teqilu spolu s nealkoholickými nápoji. Jejich dodávka však cestou havarovala a místo střežila policie. Naším úkolem bylo namíchat alko a nealko a prodat obchodníkům, aniž by nás chytila policie. Ve druhé hře se z nás zase stali překupníci, brambor mouky, čokolády, tabáku, benzínu i podpultovního zboží (vína, piva, nábojů). Běhali jsme od stánku ke stánku, kupovali levné zboží a snažili se ho prodat co nejdráž. Večer proběhlo saunování, dostali jsme peníze za hry a posunuli se na mapě. Po zaznění píšťalky jsme se pomalu odebrali každý do svého stanu a šli spát.

Kapitola 5. – Žádný důvod k oslavám

„Budíčeeek“ ozvalo se jako každé ráno z náměstí a my jsme museli vstávat. Nikomu se nechtělo, ale už se pískala rozcvička a museli jsme jít cvičit. Vedoucí dne, Helča, si pro nás připravila Mrazíka, abychom se trochu proběhli. První dopolední zaměstnání obnášelo výrobu laviček,  a proto jsme naklusali do dřevárky a pustili se do práce. Zrovna nám šla práce od ruky, ale zrovna přišla hygiena a my jsme se museli uklidit pryč z dohledu. Po chvíli v ústranní nás zavolali zpět a natáčela nás Česká televize, která si vybrala náš tábor pro svou reportáž.  Když TV odjela, začalo pršet. Přemístili jsme se do jídelny, kde si každá skupinka udělala znak a složila básničku, pak byli všichni svoláni do jídelny a hrály se deskové hry. Když začalo osobní volno, tak přestalo pršet. Večerní nástup proběhl v klidné náladě. Po hygieně všichni zalezli do svých spacáků. Nebylo jim to moc platné, protože hodinu na to se hrála noční hra. Zahráli jsme si na zloděje a vykrádali dva trezory. Hra skončila a unavení mafiáni se zabalili do svých spacáků.

KAPITOLA VI. -Žádný důvod k obavám

Probudilo nás hlasité pískání z píšťalky. samozřejmě nikdo nechtěl z vyhřátého spacáku. A na to po chvilce se pískala rozcvička. Po rozcvičce se pískala příprava na nástup a hned poté se pískal nástup. Po nástupu byla snídaně. Kuchařky a kuchaři nám připravili dobrou snídani, která nás posílila. Pak jsme šli pracovat a byla svačina. A byla výtečná. Po svašině šli jsme dodělávat úkol. Po dodělání byla písknuta příprava nao běd a zachvíli byl písknut oběd. Byl pak pískán odpolední klid. Odpočívali jsme. Byla příprava na 1. odpolední zaměstnání a hned nástup na náměstí kvůli hře. Na tábořišti se hrála šílená hra. Svačina se pak pískala. Byla taky dobrá. Pak jsme šli na druhou hru. A pak jsme měli osobní volno. Po osobním volnu bylo mití ošetření a večeře. A hned poté byla příprava na nástup. Pak nástup. Po nástupu byla příprava na večerku a poté pečerka.

Anna G.  

KAPITOLA VII. - Není čas, ztrácet čas

Zento den byl výlet. Já a další tři kápové rodin jsme byli vzbuzeni v 6:00 a v 6:30 jsme ještě ze dvěma kamarády z mojí skupiny jsme se vydaly na Bludný, kde nás čekala nelehká šifra, která se nám, ale nakonec podařila rozluštit. Když jsme luštili, dostihli nás VEMOKO, kteří vyluštili šifru mnohem dřív. Jamile VEMOKO odešli, dorazili hned Krvavé pacičky, kterým jsme zdárně utekli a dohnali a předehlali jsme VEMOKO na dalším stanovišti, kterým byl Troják. Když jsme dorazili k další kontrolce ihned jsme se vrhli na luštění a v rázu nás zase doběhli VEMOKO a hned zanimi se řítili Krvavé pacičky. Nakonec jsme dorazili k další kontrolce, která nás vedla dál (překvapivě), jenže jsme ji všechny skupinky špatně pochopili a setkali se v Držkové. Tam jsme vůbec chodit neměli a tak jsme se vydali zpátky k poslední kontrolce, ke které jsme zdárně dorazili a vydali jsme se zpět svou cestou, která byla poctatě stejná. dorazili jsme k další kontrolce, když jsme zjistili, že se končí a máme se vrátit do tábora, byl to náročný výlet po kterém jsme šli všichni spát 

Vojta

KAPITOLA VIII. - Život je jen náhoda

Po včerejším náročném výletu jsme byli rádi, že jsme se dobelhali na rozcvičku. Práce jsme však ušetřeni nebyli - první a druhá skupinka dostali na starosti táborák, třetí skupinka dříví a pomoc v kuchyni. No a my jsme spravovali schodky a zvětšovali kopakabánu. vedoucí se zase pustili do renovace kuchyně a dělali novou podlahu. Mezitím co jsme pracovali, Míša bodovala stany a k nelibosti mnohých bylo "větrné počasí". Po obědě jsme hráli  dvě hry. v první jsme jezdili různými dopravními prostředky a snažili se zapamatovat si kódy sedmnácti hledaných osob. Přitom jsme si museli hlídat, abychom měli platný lístek, protože by nás mohl chytit revizor. Druhá hra byla hlavně o štěstí - museli jsme se dostat přes šest stanovišť, přičemž se každým dalším stanovištěm se snižovala pravděpodobnost úspěšného splnění. veřer byl táborák. Zpívali jsme písničky, proběhlo losování loterie a dvě soutěže v krmení spoluhráče jablkem a jogurtem a poté soutěž skupin v nejlepší přetextovanou písničku. Táborák se opravdu vydařil :-) 

Helča

KAPITOLA IX -Host do domu, mafián do rodiny

V sedm hodin přesně se rozeznělo táborem hlasité písknutí. "Budíček!" zařvala Helča, avšak nikdo nevilézal, všichni byli od táboráku ze včerejšího večera smrtelně unavení, až poté co se zapískala rozcvička, jsme se už pomalu začali šourat se zvích obydlí. Namísto nosrmální rzcvičky jsme se vrhli na úklid dřevárky. Po úklidu dřevárky jsme šli i když nešťastně, vyhloktat spá po noci špínou žašlá ústa. Když jsme konečně dokloktali, šli jsme si po noci uklidit do svých stanů. Za hcvíli byla snídaně, jako vždy byla výborná. po snídani byl tradiční nástup, kde jsme se dozvěděli co máme za práci. v devět hodin už stáli první nedočkavý rodiče a jejich děti jim vyseli okolo krku. Později už hledali Mišku aby jim zkontrolovala jestli mají dostatečně uklizeno ve stanu. Rodiče už natěšeným dětem přivezli jídlo, sladkosti, buchty, pití a hlavně kofoty! Jako posledních pár let se i dnes sjíždí lanovka. děti rodičům ukazovali tábor, nebo jak si tady žijí pěkně a chlubili se jaké zkoušky už zvládli. Měli možnost si zastřílet z luku a později i zahrát fotbal. Některé děti i svými rodiči odjeli třeba na oběd, nebo i klidně domů a na koupaliště. Nejopozdileší děti se vraceli mezi čtvrtou a pátou hodinou. Už jsem hráli jen volejball, házenou a někteří i badminton. Tak jsme se bavili až do večera. Vyčistili si zuby a šli spát. Jako správní mafiáni.

Anna-Marii

KAPITOLA XI - Pod ochrannými křídly

Dneska nebyl žádný zvláštní den, při práci jsme makali ve dřevárce, sekali polínka do kuchyně a skládali je. Polední klid jsem si užila čtením svojí oblíbené knížky a polospánkem. Při první hře jsme sbírali výpalné o které jsme s ostatními rodinami soutěžili v páce, kde jsme se umístili 3., 4. se umístili krvavéé pacičky, 2. se umístili Vemoko a 1. byli afrokvětáci. V 2. hře jsme pašovali věci z krámu obchodníka, který před náma utekl. Moje skupinka si v této hře vybojovala první písto, 2. místo Vemoko, 3. místo afrokvětáci a čtvrté místo zace krevavé pacičky. Osobní volno propršelo tak, bala většina lidí ve stanech nebo v jídelně. Na večeři byly langoše a nakon bylo po nástupu volno po kterém jsme šli spát, jenom já zůstal vzhůru na hlídce.

Monča

KAPITOLA XII - Jde do tuhého

Dnes se jako každodeně vstávalo v 7:00, pak následovala rozcvička a kloktání. Na snídani byly ještě od večeře knedlíky s cukrem, máslem a kakaem. Pak následoval nástup, kde se rozdělila práce. Na zelenou zbyly dva padlé stromy. Na modrou kuchyně, na červenou dřevárka a vypomáhali v kuchyni. Po své práci následoval oběd a po obědě malí odpočinek v podobě poledního klidu. první hra se odehrávala v potůčkáči. Jednalo se o vysílačky, které museli ostatn í družiny zničit. 2 goryly po dvou životech je hlídaly a ostatní členovi se bili navzájem. Potom byla svačina a nutela. V druhé hře jsme měli přepadnout a okrást překupníka, kterého jsme včera oloupili a podpálili mu dům. Potom následovala sauna a po večeři i večerní program, na kterém jsme se dozvěděli, že capo di tutti capo je mrtvý, ale stačil ještě napsat ve spěchu a strachu dopis, ve kterém chtěl pomstít a to tak že se máme vydat na čtyři místa, kde jsou čtyři důvěryhodní lidé (zítra ráno). Každý už věděl, že zítra je puťák. Potom každý šel trochu neklidně spát. 

Terka

KAPITOLA XIII. -Komu zvoní hrana

Začalo to, jako každý jiný den. Budíčkem. však po nástupu jsme se dozvěděli, že jdeme na puťák. Za ranného slunce jsme vyrazili na cestu. Vyrazili jsme hledat vraha Capa di tutti Capiho. Každá skupinka měla osm kontrolek, na kterých si v šifrách vyluštila další směr cesty. Například my, krvavé pacičky, jsme začínali v košovách, pokračovali na Troják pak držkovské polesí, Štěpková u Vítků, Ratiboř, Kosiska, Končiny, Ostrý a nakonec směr tábor. Došli jsme až na kosiska, kde jsme přespali. Všichni byli utahaní, a proto jsme si uvařili večeři v podobě polévky a šli jsme spát. Mladší členové usnuli okamžitě, zato ti o trošku starší si ještě povídali. v noci bylo teplo, svítili hvězdy a cvrkali cvrčci. Po chvíli povídání už jsme usnuli všichni a spali až do rána jako zabití.

Barča

Fotogalerie