VELKÁ VÝPRAVA DO LIBERCE

7. - 13. 3. 2016

Přerov a Liberec

JARNÍ PRÁZDNINY, LIBEREC
7. – 13. 3. 2016

Středa

Takže co se to vlastně ve středu dělo, no, zas tolik toho nebylo. Nejdřív jsme došli na nádraží, až na Paragána, kterej tam dojel autem, protože byl nachlazenej. Jakmile přijel vlak, nasedli jsme na něj a hurá do Pardubic přesedat na vlak do Liberce. Po cestě to ve vlaku hodně švitořilo, ale nic moc zvláštního se nedělo. Při příjezdu do Pardubic jsme vyletěli z vlaku a vydali jsme se na dlouhou a strastiplnou cestu do hlavní budovy, mnoho lidí to nezvládlo a jen my, Zálesáci ze všech nejstatečnější, jsme tam došli. Tam jsme měli asi hodinu a půl čekat na vlak, načež nám Doktor vymyslel zajímavou hru, počítání kostek v nádražní budově. Někteří byli hodně blízko, ale nikdo se netrefil přesně, ale to už tu byl náš vlak a my se vydali na další dlouhou jízdu do Liberce. Na cestě tam spousta lidí spala, protože už bylo pozdě, musím přiznat, že i já, Paragán jsem si dal šlofíka, ale i tak jsem nic zvláštního nepostřehl. A tak jsme byli v Liberci, zajímavý město, ale Přerov je Přerov, vstoupili jsme do natáčení filmu a po nějaké chvíli čekání na scéně jsme se vydali do skautské klubovny, kde jsme měli nocleh. 
Bylo to pěkné, budilo to trochu dojem sklepa, protože se tam scházelo takovým menším svážkem dolů a po vybalení věcí a chvilce odpočinku jsme se vydali na procházku se do města. Jak už jsem říkal, bylo to pěkné, ale Přerov to nebyl. Tak jsme se podívali na náměstí a vyrazili nakoupit zásoby na náš pobyt, potom jsme se svezli šalinou zpátky a udělali si pohodičku v noclehárně, v noci to ovšem začalo žít a Jacek s Paragánem začali dělat manévry, které pro mě a Jacka byly srandovní, ale pro ostatní co chtěli spát asi ne. A takhle vypadal náš první den v Libercu.
Paragán

Poslední den 
Ráno, stejně jako každý jiný den, se mi vůbec nechce vstávat. Všichni kolem balí, chystá se snídaně.
Honza mi říká, abych si uklidil své věci a zabalil si je, prý je mám po celém pokoji. Opravdu se mi moc nechce, ale co se dá dělat. Dnes, už jedeme domů. Už je tu zase a tentokrát mi pomáhá. Věci jsou v batohu, posnídali jsme a teď se jde uklízet i širší okolí.  Posbírat papírky, podívat se pod postele, pozametat, umýt nádobí. Každý má své úkoly, a tak to jde celkem rychle. Rozdáme si svačiny, na cestu vedoucí udělali chleby ve vajíčku. Ty se daly jen do tašek a poneseme je zvlášť. Konečně je úklid skoro hotový, odnášíme věci ven a čekáme na někoho, kdo si přijde pro klíče a peníze za ubytování.
Doktor zavelel a odcházíme. Honza ještě zůstává a předává klíč a peníze. Přišli jsme na zastávku, tramvaj má přijet za 10 minut (rozhodli jsme se, že pojedeme tramvají, protože si Liborek něco udělal s nohou a nemohl na ni došlápnout). Už se přidal i Honza, nasedáme a jedem z kopce dolů k nádraží. 
Pěkně jsme si zařádili, škoda že už musíme jet domů. U nádraží ještě Jirka, Jacek a Honza vyběhli do obchodu pro pití na cestu. Na nádraží jsme se vrhli na Kávomat a dolovali jsme z něj horkou čokoládu.  Kluci už se vrátili a vlak přijíždí. Nela odešla na autobus do Prahy -  má lepší cenu a hlavně kratší dobu cestování.   
Ve vlaku jsme jeli do Pardubic 3 hodiny, snědli jsme několik topinek s kečupem, protože se nám hořčice rozbila. A každý už tak přemýšlel, jak dojede domů a co musí udělat do školy a že to byly super prázdniny. Během cesty se Honzovi udělalo špatně a tak furt někde popocházel a vůbec nevypadal dobře. 
V Pardubicích jsme si každý něco koupili, my pro babičku a dědu perníkový košíček. A Míša nám koupila několik normálních a nepředražených perníčků. Nelíbil se nám tam jeden pár chlapů, neustále pošilhávali po našich batozích a tak jsme se dohodli, že z nich ani na chvíli nespustíme oči.
Asi nejvíc je sledoval nezdravě vypadající Honza. Další část cesty byla spíše usínací, kdo mohl, usnul a probral se, až v Olomouci kdy jsme začali sundávat batohy a chystat se na vystupování. V Přerově nás čekala spousta rodičů a jejich vřelé náruče nás objímaly. Jen já s Eliškou jsem tam nikoho neměl (táta a máma byli přece s námi ). A tak jsme šli taky domů.
Honzík Sekera

Fotogalerie

Na výpravě byli přítomni: Honza, Míša, Honzík, Eliška, Doktor, Liborek, Mates, Maki, Kva kva, Nelča, Jirka, Segla, Paragán, Jacek, Vojta, Klárka, Šídlo, Natka, Anetka, Anička, Pat, Terka, Verča a Body